Detailní popis a funkce rohovky

Rohovka je průhledná, asi 0,6 mm tlustá bezcévná blána, hraničící zevně se vzduchem a směrem dovnitř s komorovou vodou. Má tvar horizontálně ložené elipsy, s rozměry 11,5 - 12 mm horizontálně a 11 mm vertikálně. To je způsobeno sklerálními vlákny, která zasahují nahoře a dole hlouběji do rohovky. Menší horizontální průměr jak 10 mm je označován jako mikrocornea, větší jak 13 mm jako megalocornea.

Poloměr zakřivení přední plochy rohovky je 7,8 mm, zadní plochy 7 mm. Směrem k limbu se rohovka oplošťuje. Vertikální meridián je silněji zakřiven (0,5 D), což odpovídá fyziologickému rohovkovému astigmatismu. Vysvětlujeme si to tlakem horního víčka na bulbus.

Rohovka zaujímá zhruba 1/6 povrchu očního bulbu a skládá se z pěti vrstev. Zevně je kryta epitelem, následuje membrána Bowmanova, která odděluje epitel od vlastní tkáně rohovkové. Nejvnitřnější vrstvou rohovky je endotel, který je od rohovkového stromatu zase oddělen membránou Descemetovou.

Anatomie a fyziologie rohovky

• Epitel je 5 až 6 vrstevný, nerohovějící, dlaždicový epitel. Skládá se z bazální vrstvy kubických až nízce cylindrických buněk, dvou vrstev polyedrických buněk uprostřed a dvou až tří vrstev plochých buněk na povrchu. Buňky obsahují hojná tonofilamenta a jsou spojeny četnými desmosomy. Přední epitel velmi rychle a snadno regeneruje, tudíž se drobné odřeninky během několika málo hodin epitelizují. Taktéž je třeba zmínit přítomnost velkého množství volných nervových zakončení.
• Bowmanova membrána (lamina limitans anterior) je homogenní, ostře ohraničená blanka tloušťky 8 - 12 µm. Skládá se z tenkých a náhodně se křížících kolagenních fibril a kondenzované interfibrilární hmoty. Na rozdíl od epitelu rohovky se při poranění neregeneruje.
• Stroma rohovky (substantia propria cornae) zaujímá cca 9/10 celkové tloušťky rohovky. Sestává z vláken a velmi jemné struktury pojivové tkáně. Hlavním stavebním elementem jsou kolagenová vlákénka, překřižující se ve všech směrech. V periferii u limbu probíhají převážně radiálně, zatímco ve středu rohovky vytvářejí hustou překříženou síťovinu. Tyto svazečky kolagenových vláken jsou složeny z velmi jemných fibril. Stejná tloušťka a vzdálenost fibril ležící pod vlnovou délkou světla, vedou k tomu, že pronikající světelné paprsky nejsou ve svém průběhu skrz rohovku ovlivňovány. To je velmi důležité pro průhlednost rohovky jako takové. V prostorách mezi fibrilami, amorfní hmotě, jsou mukopolysacharidy (proteoglykany a glykosaminoglykany). Z nich je významně zastoupena hyaluronová kyselina, která díky schopnosti vázat na sebe vodu, rozhoduje o stupni hydratace stromatu rohovky a tím o její průhlednosti. Zásadní roli v udržení průhlednosti rohovky je tedy požadovaný konstantní obsah vody v rohovkovém parenchymu. Ten činí 80%. Zvýšením tohoto poměru se jednotlivé fibrily zbobtnáním mukopolysacharidů roztlačí a rohovka se kalí. Rohovkový zákal (cataracta cornaeae) může vzniknout při nejrůznějších poškozeních, rupturách Descemetovy membrány a endotelu, či strukturních nebo objemových změnách kolagenních vláken a amorfní složky.
• Descemetova membrána (lamina limitans posterior) je 5 – 10 µm tlustá, silně světlolomná blanka, oddělující substantia propria od zadního epitelu rohovky. Je tvořena složitou sítí kolagenních a elastických vláken. V periferii přechází do trabekula duhovkorohovkového úhlu a končí ve Schwalbeho prstenci. Je velmi odolná při infekcích a poraněních a na rozdíl od membrány Bowmanovi regeneruje. Descemetova membrána je produktem buněk endotelu.
• Endotel vystýlá zadní plochu rohovky a dále duhovkorohovkový úhel (angulus iridocornealis), odkud přechází na přední plochu duhovky. Skládá se z plochých a pravidelně šestibokých buněk, které na sebe velmi těsně naléhají a které mají velmi omezenou proliferační kapacitu. Normální počet buněk endotelu je při narození 4000 – 5000 buněk na mm˛. Během života jejich počet klesá na polovinu. Reparace endotelu probíhá zvětšováním stávajících buněk a ne jejich rozmnožováním. Endotel slouží jako bariéra vůči průniku komorové tekutiny do stromatu rohovky, čímž napomáhá udržovat rohovku průhlednou. Dále se uvádí, že endotelové buňky se angažují při přečerpávání přebytečné vody a iontů ze stromatu zpět do komorového moku. Při poklesu počtu buněk pod 500/mm˛ dojde k poruše hydratace rohovky a edému.

Nervové zásobení rohovky

Rohovka je nejcitlivější tkáň v těle, za což vděčí bohatému nervovému zásobení. Nervová vlákna leží zejména v předních vrstvách a v centrální oblasti. Vycházejí z ciliárního plexu, husté pleteně nervových vláken, umístěné ve vrstvě nad řasnatým tělískem a pod sklérou. Tento ciliární plexus dostává vlákna z krátkých i dlouhých ciliárních nervů, které jsou větvemi n. nasociliáris, který je zase větví první větve trigeminu.

Během svého průběhu skrz rohovku se nervová vlákna stále více rozvětvují, mezi sebou spojují a vytvářejí hustou nervovou pleteň v nejvrchnějších vrstvách stromatu pod Bowmanovou membránou. Pronikají skrz ni a dostanou se jemnými větvičkami mezi buňky epitelu. Jejich zakončení je obvykle volné. Téměř každá buňka epitelu má své nervové vlákno. Při vstupu do rohovky ztrácejí nervová vlákna své pochvy a jsou proto těžce viditelná.

Výživa rohovky

Rohovka neobsahuje žádné cévy a její výživu zprostředkovávají tři rozdílné systémy. Dříve se připisoval hlavní význam pro výživu rohovky okrajovým limbálním cévním kličkám. Větší význam však má komorová voda a slzy. Z komorové vody přichází do rohovky glukóza. Prostřednictvím slz se dostává do rohovky ze vzduchu kyslík, potřebný k získání energie z glukózy.