Když se bavíme o historii refrakční chirurgie, samozřejmě nesmíme opomenout nejpodstatnější součást refrakční chirurgie, a to excimerové lasery, které se zejména zasloužily o rozmach chirurgické úpravy dioptrických vad. Jeden jediný puls laseru odstraní 0,25 mikronů tkáně. (Pro lepší představu, lidský vlas má tloušťku 70 mikronů.) Obecně můžeme rozlišit tři generace ve vývoji laserů, které se v oftalmologii využívají.
Lasery první generace
Lasery první generace neboli broad-beam lasery se vyznačovaly širokým svazkem paprsků, velkým rozptylem hodnot a absencí trackovacího systému – neumožňovaly automaticky sledovat mimovolné pohyby oka. Výsledky byly nepřesné, a to vedlo k nepříjemným zrakovým pocitům po zákroku.
Lasery druhé generace
Lasery druhé generace - tzv. slit scanning lasery pracovaly se štěrbinovým svazkem. Jejich nevýhodou byla možnost decentrace ablační zóny.
Lasery třetí generace
Lasery třetí generace již pracují s tzv. „flying-spot“ (létajícími body) a modelaci rohovky vytváří souhrnem mnoha ošetřených mikroplošek na povrchu oka. Preciznost této činnosti řídí a kontroluje počítačový program, který provádí také „eye tracking“, tedy sledování aktuální polohy oka.
Současné excimerové lasery se vyznačují především vysokou rychlostí, malým průměrem laserové stopy (zaručuje přesné ošetření a hladký povrch rohovky), rychlým infračerveným eyetrackerem (zaznamenává i nejnepatrnější pohyby oka), termálně optimalizovaným profi lem (rohovka je chráněná proti přehřátí i při vysoké rychlosti) a funkcí iris registration (automaticky rozpozná duhovku a kontroluje polohu oka a torzi podle cév na duhovce a skléře). V neposlední řadě byl velkým krokem vpřed také již zmiňovaný vynález systému wavefront.
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.