Česká oční optika: Dlouhodobé zkušenosti s operací LASIK

V dnešní době prakticky zcela vyřadila fotorefraktivní keratektomii (PRK), užívanou ke korekci vysoké myopie. Při operační korekci vysoké myopie se dnes upřednostňuje implantace nitroočních čoček. Výsledky korekce hypermetropie metodou jsou méně přesvědčivé.

Od roku 1990 do konce roku 2007 bylo provedeno přibližně 18 milionů operací , z toho 8 milionů ve Spojených státech. Teprve na počátku roku 2008 se ve Španělsku objevila první studie hodnotící výsledky těchto operací po 10 letech. Operovaní jsou převážně mladí, velmi zaměstnaní lidé, pro které je velmi obtížné podstupovat pravidelná kontrolní vyšetření po celou tuto dlouhou dobu. Studie je navíc značně finančně náročná a obtížně proveditelná, protože operační postupy se neustále zlepšují.

Pacienti

Dr. Alió se spolupracovníky z Alicante operovali v období od dubna 1992 do prosince 1995 přibližně 800 pacientů. Pooperační průběh sledovali u 178 pacientů (18 %). Desetiletou studii provedli na 97 očích 70 pacientů po operaci . Reoperaci během 10 let podstoupil každý pátý pacient, což odpovídá výsledkům jiných studií. Příčinou reoperace bylo: podkorigování (40 %), regrese myopie (17,5 %), překorigování a regrese (15 %), překorigování (22,2 %) a astigmatismus mixtus (11,1 %). Jako regrese byla hodnocena změna refrakce o 0,5 D po dvou kontrolních vyšetřeních.

Bezprostředně po operaci byla u operovaných zjištěna průměrná refrakce +0,5 D. Po 10 letech zjistili u 73 % operovaných refrakci ±1,0 D. U podskupiny, která nemusela podstoupit druhou operaci, to bylo méně (64 %). Po 10 letech se výsledná refrakce u 92 % operovaných odkláněla od emetropie o méně než 2,0 D. Přibližně čtvrtina operovaných byla 10 let po operaci odkázána na nošení optické korekce.

U podstatné části operovaných došlo v prvních letech po operaci k myopizaci 1–2 D. Ve skupině, která nepotřebovala reoperaci, došlo po 10 letech ke standardní odchylce refrakce asi 0,25 D. Celkově dosahovala myopizace po 10 letech u nereoperovaných pacientů –1,22 ±1,44 D. Normální hodnota regrese byla u každého šestého operovaného –2,5 D. Pravděpodobnou příčinou regrese je hyperplazie rohovkového epitelu a zvětšené zakřivení rohovky následkem snížení mechanické odolnosti rohovky po operaci.

Zraková ostrost

Hodnocení úspěchu a bezpečnosti refrakční operace je obvykle založeno na stanovení pooperační zrakové ostrosti. Ta je běžně stanovována při vysokém kontrastu znaků. Dobré vidění tak bývá zjištěno i u operovaných, kteří mají problémy se zrakovou ostrostí při sníženém kontrastu a zvýšeném oslnění. Dr. Alió zjistil u pacientů po 10 letech od operace průměrnou zrakovou ostrost 0,88. Pooperační zraková ostrost tedy byla obecně horší než vidění před operací s optimální korekcí.

Index bezpečnosti operace, tedy poměr pooperačního vidění k optimálně korigovanému vidění předoperačnímu, byl stanoven na 1,08. Optimálně korigovaná pooperační zraková ostrost je tedy o něco lepší než předoperační zraková ostrost. Méně než jedna třetina operovaných měla před operací korigovánu zrakovou ostrost 1,0 a více. Méně než dvě třetiny sledovaných operovaných měly před operací optimálně korigovanou zrakovou ostrost více než 0,8.

Téměř třetina operovaných měla po 10 letech nekorigovanou zrakovou ostrost méně než 0,5. To odpovídá pooperačnímu odklonu od emetropie o více než 1,0 D. Třetina ze všech operovaných by tak nesplňovala požadavky na vydání řidičského průkazu.

Rozdělení reoperací v časovém období 10 let. Dvacet očí se muselo podrobit jedné reoperaci, dvě z těchto dvaceti očí musely být reoperovány dvakrát.

Nekorigovaná zraková ostrost v časovém období 10 let (podle Dr. Alió a kol., 2008). V průměru byla nekorigovaná zraková ostrost pod hraniční hodnotou, která je nutná pro vydání řidičského průkazu.

Komplikace

Nejvážnější z pooperačních komplikací, ektázie rohovky, nebyla zjištěna u žádného z 97 kontrolovaných očí po operaci . O nejčastější pooperační komplikaci, suchém oku, nejsou ve studii žádné údaje. U tří očí byla příčinou sníženého vidění myopická retinopatie, u jednoho neovaskulární membrána a jednou odchlípení sítnice. S těmito komplikacemi se setkáváme častěji u myopií vyšších než –6,0 D. myopie není problém rohovky, na které probíhá operace . myopie je v první řadě problémem sítnice. Ta zůstává i po operaci problémem myopického oka. Pravidelné kontroly sítnice jsou proto nezbytně nutné i po úspěšné operaci.

Anatomické změny rohovky

Dr. Alió nesledoval anatomické pooperační změny rohovky. Podle výsledků jiných dlouhodobých studií zanechává operace i po mnoha letech masivní anatomické změny rohovky. Nervová pleteň v rohovce nedosahuje ani po 3 letech od operace původní hustoty. Rovněž počet keratocytů je ještě po 5 letech výrazně nižší. Pět let po operaci je hustota keratocytů v zadním stromatu rohovky o více než 20 % menší, v rohovkovém laloku o 37 % menší a v místě ablace o 42 % menší než před operací. Počet keratocytů nedosahuje ani po dlouhé době po operaci předoperační úrovně.

Údaje o pacientech před první operací LASIK.

Regrese myopie za rok.

Závěr

Závěrem je možno konstatovat, že operace je bezpečná metoda vhodná ke korekci nízké a střední myopie. Ke stabilizaci pooperační refrakce dochází obvykle po 2 letech od operace, avšak:

• přibližně čtvrtina všech operovaných zůstává i po operaci závislá na optické korekci,
• nekorigovaná zraková ostrost je po operaci horší než optimálně korigovaná předoperační ostrost,
• vidění po operaci zůstává suboptimální,
• 20–30 % operovaných očí musí být reoperováno,
• přibližně 50 % operovaných má po 10 letech odchylku od emetropie méně než 0,5 D,
• úspěch operace mohou narušit možné myopické změny sítnice.